Proč se tak bojíme ortodoncie
Mnoha lidem při slově ortodoncie naskakuje husí kůže. A není divu, koneckonců jsme tam naprosto bezbranní v mučícím křesle, kde nám doktor strká do pusy spoustu děsivě vyhlížejících a znějících (mluvím o tobě, zubařská vrtačko!) nástrojů. Nemůžeme vidět, co dělá a jsme naprosto bezmocní.
Faktem však je, že zubaři, nebo spíše zubní péče, nebyli nikdy oblíbení. Doktor, věnující se výhradně dutině ústní, je poměrně moderní výmysl. Ještě před dvěma či třemi stovkami let neexistovali. Lidé o svůj chrup pečovali výhradně sami, a pokud je začal některý ze zubů bolet, šli za místním kovářem, který jim jej vytrhl. Bez jakýchkoliv anestetik. Že to nebyla zrovna příjemná procedura, je asi každému jasné.
Prakticky až do vynálezu zubařské vrtačky v devatenáctém století bylo trhání to jediné, co mohli doktoři svým pacientům s bolavými zuby doporučit. A do osmnáctého století neexistovala ani anestetika. Tím prvním, které se začalo používat, byl plyn, který fungoval prakticky na principu dnešního rajského plynu. Nebylo to nic moc, navíc tehdy ještě nebylo možno dát přesné dávkování, avšak pacientům to alespoň trochu ulevilo.
Trhání se praktikovalo již od starověku. Již v dobách, kdy jsme byli jen lovci a sběrači, žijící v rodinných tlupách, se začaly trhat bolavé zuby. Nebylo jich však ani zdaleka tolik, neboť průměrná délka života byla výrazně nižší.
Až rozvoj civilizace umožnil zvýšit průměrnou délku života. Tím samozřejmě vzrostl i počet pacientů, kteří měli problémy se zubem a potřebovali jej vytrhnout. Byla to velmi bolestivá procedura, kterou skutečně nikdo nechtěl podstoupit, a tak tomu zůstalo po mnoho století.
Ačkoliv se naše znalosti v oblasti fyziologie člověka, jeho biologie i medicíny od té doby skutečně velmi zlepšily, ten starých strach je v nás. Je až takový, že se stal součástí naší rodové paměti. Pokud je navíc přiživen nepříjemnou procedurou, není divu, že tam nikdo nechodí rád.
Nejlepší způsob, jak se vyhnout bolesti, je paradoxně zubaře pravidelně navštěvovat. Ten totiž dokáže zachytit kaz ještě předtím, než se dostane hluboko, a tak jej odstraní vcelku bezbolestně. A to za to stojí, ne?